Klášterní budova zbavena mříží

Po dlouhých čtyřiceti letech byly z oken hlavní budovy někdejšího zašovského kláštera odstraněny mříže.

Myslím, že málokdo z místních občanů tu změnu vůbec zaregistroval. Zvykli jsme si tam na ně, už jsme je ani nevnímali, a to je asi i ten důvod, proč byly odstraněny až teď po deseti letech, co je budova zcela prázdná a ty mříže už dávno nechránily nic a nikoho. 

Mříže jsou symbolem nesvobody. My místní lidé jsme je už možná za ta léta přestali vnímat vizuálně, ale zvláště u některých citlivějších povah mohl vstup do objektu plného mříží vyvolávat podvědomý pocit jakési stísněnosti… A to jistě tím spíše platilo pro turisty a další návštěvníky naší obce.

Brána do klášterního areálu je už sice deset let dokořán otevřená, ale mnozí lidé se přesto obávali vstoupit dovnitř. Pohled na řady zamřížovaných oken vzbuzoval stále respekt a pocit že se jedná o chráněný, nepřístupný objekt…

A jak se mříže vlastně na okna dostaly? V roce 1985 z areálu bývalého kláštera, který v té době sloužil jako vesnický domov důchodců, byli všichni senioři přemístění do „velkokapacitního“ seniorského ubytování ve Val. Meziříčí – Podlesí a na jejich místo přišli kluci a mladí muži s různou mírou mentálního postižení. Kvůli tomu byly do oken a na terasy instalovány mříže. Ne snad, že by byli tito klienti nebezpeční svému okolí. Ty mříže zde byly v prvé řadě pro jejich vlastní bezpečnost.

Zvláště detailní snímek západního křídla bývalého kláštera, kde dominují tři řady oken (už bez mříží) přesvědčivě dokládá, že se skutečně jedná o velkou budovu. Jak ale s oblibou říkám, „ten barák klame tělem“, uvnitř totiž vypadá dost jinak, než bychom usuzovali z jeho vnějšího vzhledu.

Zašovský trinitářský klášter je chráněn jako kulturní památka, což už samo osobě zásadně omezuje možnosti stavebních úprav…

Obci Zašová se přesto podařilo najít shodu na reálném a vhodném budoucím využití. Jako snad vždy a všude v podobných případech, také zde platí, že nejrozumnější je nemovitou kulturní památku využít takovým způsobem, kdy starobylost a památečnost objektu není na obtíž, ale naopak přínosem. To se týká těch situací, kdy je historický objekt logicky využíván primárně k rozvoji kultury, umění, osvěty a cestovního ruchu.

Přestože na stavební rekonstrukci celého komplexu zašovského kláštera je již zpracována projektová dokumentace a vydáno stavební povolení, rekonstrukce bude postupovat po etapách, a to (pokud možno) s využitím podpory aktuálně dosažitelných dotací.

Po deseti letech se tak snad náš klášter v dohledné době dočká alespoň částečného zprovoznění díky adaptaci částí západního křídla bývalého kláštera pro potřeby Základní umělecké školy Alfréda Radoka. Kláštery byly i historicky místem, kde se pěstovalo umění a vzdělání. Osobně se na to, že opuštěný zašovský klášter ožije dětmi a že z klášterních oken (už bez mříží) bude zaznívat hudba, moc těším.